1. DEN – Pátek 12. 3. 2004

Ráno, po loučení s rodinou, mě dobrý kámoš Majkl, t.č. věčný student ČVUT odváží autem, krásným jarním dopolednem přes Vokovice na Letiště Praha-Ruzyně. Za odměnu dostává pytlík s náplní do aromacigaret, který se z bezpečnostních důvodů rozhoduji na poslední chvíli nebrat. Kořalka je naopak připravena v dostačujícím množství – za sebe mám 0,7l vodky Koskenkorva 40% a 0,5 l Božkova. PPP bere litr Božkova, Zita litr slivovice a Katu snad nějakej moruškovej likér. Na letišti sraz s rozechvělým PPP, jež od rána neponechal nic náhodě a strávil předodjezdové chvíle na míse. (Pán letí poprvé letadlem!) Přemýšlím, proč naše odjezdy za polární kruh provází stále se stupňující lidské či přírodní katastrofy – 2000 – ušlapání 9 lidí při koncertě Pearl Jam v dánském Roskilde, 2002 – povodně v Čechách, 2004  - „Jedenáctý březen" v Madridu… Všivej svět…Prosím Saami bohy a přírodu o přijetí, za sebe i parťáky. Katu se přidává odpoledne v Helsinkách, po dni v Espoo v noci do vlaku přistoupí v Seinäjoki Zita.

Na letišti vinou pozdního nástupu na odbavení s PPP dostáváme místenku do „Bussiness Class". Prej že spěchat se vyplácí… Sedíme tedy na VIP sedadlech, což obnáší obrovské porce jídla dle výběru (losos, kaviár, biftek) a neomezený přísun alkoholu, což na rozdíl od kravaťáckých Finů skromně nevyužíváme v enormním množství. Po 2,5 h ve vzduchu sedáme na letiště Helsinki-Vantaa. Zima, sníh. PPP bágl prošmírován Securitou. Busem č. 615 do Helsinek, u vlakového nádraží čeká uvítací výbor – bratr JUHO a jeho Elina. Voláme Katu, která čeká u špatného vchodu. Odjíždíme již kompletní do Espoo, kde leží „squatt" TORRE, obývaný místní anarchobuňkou. V domě vládne nepopsatelný bordel
Hyperbordel u Juha
Hyperbordel u Juha
, jsme zděšeni přítomností zakrslé veganky z Toronta (váha cca 33 kg) a tak kupujeme větší množství piv KARHU a LAPIN KULTA a uvádíme se do vypraseného stavu. Jakási anarchistka z Joensuu přiváží sklenici náplně do aromacigaret a Juho mi půlku daruje. Během konzumace aromacigarety se PPP stylizuje do vojáka Wehrmachtu u Moskvy: „Moskau na dostřel, mein Führer! Jawohl!"
Riku zvládá první krizový moment výpravy, kdy Katu a PPP začínají v agónii hekticky konzumovat Katu zásoby sušeného sobího masa, úplné likvidaci zabraňuji pohotovým zauzlováním pytlíku s masem a následnému uschování do vlastního batohu. Mimo jiné Katu oplývá naprosto nedostačujícím vybavením do zimní tundry – má pouze letní cyklospacák, připomínající obal na normální spacák. Chtělo by se ještě dodat, že nemá kromě skoro sežraného sobího masa a sucharů žádné jídlo, zapadlo by to do image neohrožené polárnice, co si je jistá, že všechny přípravy a plány jsou zbytečné, ale to bychom již až příliš zabíhali do sféry mystifikace.  Uléháme ve značně excitovaném stavu ve 2 h ráno.

x >>>