20. DEN – Středa 31. 3. 2004

Vstávám v pět, balím i malej batůžek do pulky, snídám zbylé párky a opouštím spící Torre. V Helsinkách svítá, cloumají se mnou protichůdné pocity. Na Juhovu radu používám lístek na MHD zakoupený v Espoo i na cestu na letiště Helsinki-Vantaa. Jsem tu dost včas, tak zevlím, poté co naskakuje na terminálu let do Prahy, odbavuju se, procházím kontrolama do bezcelní zóny, kde kupuju za poslední eura moruškovej a brusinkovej likér a kyselý bonbony Montpensier.

Dnes letím s Finnairem, zase slyšet češtinu, debilní hlášky mých krajanů. Protože si čtu Iltalehti, myslí si ty trubky, že jsem Fin a neberou si servítky: „Ty Finky jsou ale divný. Typově všecky stejný…hmmm… a natož ty chlapi… hale tady je taky nějakej černej…" Rozhlížím se, ano, fakt mysleli mě! Povzbudivě se na ně uchechtnu. Zmateně odcházejí co nejdál ode mě.

Poslední kontrola letenky a pasu, poslední krok na půdě mé druhé vlasti, země, kam mě srdce táhne. Je krásně jasno a v Praze má být neskutečných +16 C! Zvedám kotvy a už promýšlím, kde seženu prachy a dovolenou…což třeba už letos v létě Lemmenjoki na pramici?? Uvidíme, laponské lásky nerezaví!

Úchvatné pohledy hluboko pod sebe, Tallin, lotyšskej mys Kolka, Balt, Krkonoše pod sněhem, pak pořádná turbulence až si říkám, že tu asi bídně zhynu a za potlesku finských pubertálních hokejistů dosedáme za neskutečného vedra na Ruzyň. Nervy u bagáže, nějací Angláni, jako bychom neměli žádné jazykové znalosti, nás pomlouvají jako komunistickou zemi. Což vo to, bágl mi sice vyjíždí, ale kde jsou lyže??? Dělám trochu čoro u reklamace zavazadel a lyže jsou brzo na světě, osud mých parťáků pustinou tedy nenásleduji. Kredit mi povoluje poslední zprávu Aničce a pak už bus na Dejvickou, kolem zelené peklo bujícího jara a pak zas šedý ulice, zmizení v hospodách, ale to už je, milý deníčku, definitivně jinej příběh.

Toivottavasti zase někdy na přečtenou!

<<< x