7. DEN – Čtvrtek 18. 3. 2004

Asi v pět ráno se Paavo zmrzlý vrací do tupy. Povídá cosi o tom, že jej v noci očuchával na verandě statný sob. Snažíme se to zpochybnit, známe Paavovy mystifikátorské schopnosti.
Laponské slunce
Laponské slunce


Po probuzení manažmentuju snídani včetně kávy od Matta a Peta. Vděku se ovšem nedočkávám, neboť, po noci málo vyspalý, vařím extrémně silný zelený čaj jako na Barrandově – rozuměj nikoli na chuť, ale na účinky. Výprava odmítá dryják pít a říká, že čaj není silný, ale hnusný. Jsem kolektivně proklet a odsouzen k věčnému pití modelu „Kašel a průdušky" a když budu zlobit, tak dokonce „Hubnutí rychle". Po vypití dryjáku únavu střídá nervová rozklepanost. Opravdu jsem to přehnal…

Lesotundra
Lesotundra
Počasí je super, je konečně hluboko pod nulou a můžu nasadit oblíbený modrý Swix vosk, se kterým neznám bolest (ve stoupání neklouže, v klesání nebrzdí) Nádherný sjezd zpět k řece, po včerejšku jako nezpochybnitelný navigátor nabírám skútrovku doleva. Holky nabírají vodu, což je trochu o hubu, ale přežívají.

Skútrovka je doslova rozdupaná soby, kteří zde vyhrabávali lišejník. Vidíme v lese slušné stádečko. Podlézáme další sobí plot a po umrzlém sněhu rychle vpřed. Na obzoru vpravo se objevují vysoké tundrové hory, modrobíle zářící ve slunci. Skútrovky se dělí, ta vpravo podle mě míří na Sarvioju, tak jí nabírám. Orientace v mapě, přes řeku, lesem, kde máme malou sváču. Náladu bych mohl distribuovat všem nešťastníkům světa, dokonce si zpívám a je mi úplně fuk, že v nesoustředění házím dost zbytečnou hubu. Dorážíme k bažinám a proti proudu potoka Sarvioja začínáme pomalu stoupat do hor. Paavovi to moc nejede, jedu s ním vzadu, holky kuncujou vpředu. Hory jsou naprosto nejnádhernější a já už vím, že i v zimě je Laponsko úžasné!

Předjíždějí nás dva skútraři, z nichž první je šikmooký Saami jak poleno. Čerstvá skútrovka nejede tak rychle, neb rozryla pěknou ledovou krustu, po které se jelo extrémně rychle. Brzo se však objevuje tupa Sarvioja, umístěná u potoka, s výhledem do bílých majestátních tundrových štítů.
Skútrař
Skútrař


Na tupu doráží asi 7 skútrů, jsou to pohraničníci, kteří z nedostatku jiné činnosti objíždějí tupy, kontrolují, zda je všechno v pohodě, jestli někdo nepotřebuje pomoct, projíždějí lyžotrekkařům stopy. Pokec.

Děláme velké prádlo, já neznám navíc bolest a koupu se v ledové tůni potoka, v ledové díře! Během máchání mám se Zitou pokec o životě.

Katu vyráží bez lyží na výpravu, jejíž cílem je zdolání nejvyšší hory v okolí, která se provokativně tyčí za oknem vytopené tupy. Za hodinu se vrací se zklamaným výrazem – hlubočák a nečekaně velká vzdálenost znemožnily výstup. Debatujeme, zda budeme mít na Luirojärvi volný den a pokud ano, Mladé pušky se přes můj odpor chystají vylézt na Sokosti.
Sarvioja
Sarvioja


Zbývající čas do setmění trávíme konzumací potravin, které se bohužel poněkud tenčí rychleji, než bychom chtěli, souboji v piškvorkách (Katu není nejlepší, jakto?) a já mám chmury. Večer ani nechutná alkohol a celková nálada výpravy poněkud upadá. Já aspoň u sebe vim proč, ale co ostatní??? Už vim. Velkej šaman má chmury a přenes to na ostatní. Pofidérní debata za tmy o oblíbených jménech pro potenciální potomky a o tom, jakej pes by se hodil imičí ke komu z výpravy. Těším se aspoň na Paavovo vyprávění horroru Vlčí bouda, ale protože nejdou zarýglovat dveře tupy, holky se bojí a Vlčí bouda se tedy zase nevyprávěla…

Lyžmo: Jyrkkävaara – Sarvioja 12 km

<<< x >>>